ČKD Dopravní systémy
současný název od 13. 3. 1997dřívější název (od 1963): ČKD Tatra
dřívější název (od 1950): Vagónka Tatra Smíchov
dřívější název (od 1936): Ringhoffer-Tatra
dřívější název (od 1911): Ringhofferovy závody
Historie sahá do druhé poloviny 18. století, kdy František Ringhoffer, původem z Rakouska, založil v Praze na Starém Městě dílnu na výrobu pivovarnických kotlů. Jeho potomci firmu rozšiřovali a přesunuli nejdříve na Nové Město a později na Smíchov, kde v letech 1852 - 1853 vznikl rozsáhlý výrobní areál a začali zde vyrábět železniční vagóny. První nákladní vagón byl vyroben roku 1854, tendr 1857, osobní železniční vagón 1863 a roku 1870 první osobní výtah v Českých zemích, na zámku v Zákupech. V letech 1861 - 1865 byl František Ringhoffer mladší smíchovským starostou a velmi se zasloužil o jeho rozvoj. Od roku 1876 Ringhofferové vyráběli i tramvaje, k nejzajímavějším patří salonní vůz pražského primátora, ev. číslo 200 z roku 1900.
V roce 1911 vznikla akciová společnost Ringhofferovy závody. Po vzniku Československa začal Hanuš Ringhoffer budovat rozsáhlý koncern zabývající se dopravním strojírenstvím, postupně koupil Kopřivnickou vozovku (dnešní Tatra), Moravskoslezskou vozovku Studénka, Severočeskou vozovku a strojírnu Česká Lípa a další. V roce 1936 došlo ke sloučení Ringhoferových závodů a Závodů Tatra do společnosti Ringhoffer-Tatra.
Po znárodnění v roce 1946 se z ní stal národní podnik Tatra, ústředí sídlilo v Praze, závody byly v Kopřivnici , na Smíchově, v České Lípě, Kolíně a Berouně. V letech 1949 - 1950 se jednotlivé závody osamostanily, ze smíchovského závodu se stal n. p. Vagónka Tatra Smíchov. V roce 1963 byl začleněn do struktury oborového podniku ČKD s novým názvem ČKD Tatra. Výroba železničních vozů byla ukončena a došlo ke specializaci na výrobu tramvají. Legendou se stal typ Tatra T3, vyráběný od 60. do poloviny 90 let, s přibližně 14 000 vyrobenými kusy se jednà po sovětském modelu KTM-5 o druhý nejpočetnější tramvajový vůz na světě. Roku 1965 získala ČKD Tatra na základě smlouvy mezi čs. a německou stranou v rámci RVHP monopol na výrobu tramvají pro východní Německo. V osmdesátých letech začala výstavba nového výrobního areálu na Zličíně, první etapa byla dokončena v roce 1989. O rok později se podnik transformoval na akciovou společnost, která byla součástí holdingu ČKD Praha.
V roce 1997 se sloučila s ČKD Elektrotechnika, ČKD Lokomotivka a ČKD Trakce do firmy ČKD Dopravní systémy. Výroba se kompletně přestěhovala na Zličín, areál na Smíchově byl zbourán a na jeho místě vyrostlo obchodně-administrativní centrum. Firma se však dostala do existenčních potíží a v roce 2000 byl na její majetek vyhlášen konkurz. V roce 2001 jí koupila Společnost kolejových vozidel, nově založená dceřiná společnost německé firmy Siemens, poté se přejmenovala na Siemens kolejová vozidla. Kvůli nadbytečným výrobním kapacitám v Evropě Siemens v roce 2009 výrobu na Zličíně ukončil. Areál byl prodán v dražbě, vítězem se stala Pražská správa nemovitostí, která ho pronajala firmě Janoza CZ, která zde renovovala vagóny Českých drah, v roce 2014 však skončila v insolvenci. V roce 2019 areál koupil od PSN developer Central Group, který zde chce vybudovat rezidenční čtvrť včetně tramvajové trati.
Zastavme se ještě blíže u vyráběných modelů Tatra:
• Tatra T1 - první československý motorový tramvajový vůz odvozený z americké koncepce PCC, tedy jednosměrný čtyřnápravový vůz se dvěma dvounápravovými podvozky a podlahou ve stejné úrovni. Elektrickou výzbroj dodával ČKD Stalingrad. Dva prototypy byly vyrobeny v roce 1951, poté následovala ověřovací 25 kusová série testovaná v Praze. Z důvodu nedostatku zkušeností s výrobou se objevilo v provozu mnoho problémů, sériová výroba začala v roce 1954 a dodáván byl pouze pro potřeby československých dopravních podniků, s výjimkou dvou exportních sérií pro Varšavu a Rostov na Donu. Celkem bylo do roku 1958 vyrobeno 287 vozů.
Seznam vozů
• Tatra T2 - vychází z typu T1, jedná se o jednosměrný čtyřnápravový motorový tramvajový vůz se dvěma dvounápravovými podvozky a podlahou ve stejné úrovni odvozený z americké koncepce PCC. Elektrickou výzbroj dodával ČKD Stalingrad. Dva prototypy byly vyrobeny na přelomu let 1954 - 1955, do roku 1962 bylo vyrobeno 771 vozů, které byly dodány do Československa a Sovětského svazu. Vozy pro Sovětský svaz nesly označení T2SU a byly dodány do Moskvy, Petrohradu, Jekatěrinburgu, Samary, Rostova na Donu a Kyjeva.
• Tatra T3 - vychází z typu T2, jedná se o jednosměrný čtyřnápravový motorový tramvajový vůz se dvěma dvounápravovými podvozky a podlahou ve stejné úrovni odvozený z americké koncepce PCC. Byl vyvinut především kvůli snížení hmotnosti oproti typu T2, na svou dobu patřil k nejmodernějším vozům. Prototyp byl vyroben v roce 1960, do roku 1997 bylo vyrobeno celkem 13 945 vozů a 131 náhradních vozových skříní. Dodány byly do Československa, Sovětského svazu, NDR, Jugoslávie a Rumunska. Vozy pro zahraniční zákazníky s dílčími úpravami nesly označení T3SU, T3D, T3YU a T3R. Tramvaje pro Československo vyráběné v osmdesátých letech byly odvozeny z typu T3SU a nesly označení T3SUCS. Během let docházelo k celé řadě modernizací, případně rekonstrukcím na speciální vozy, jako sněžné pluhy, měřicí vozy trakčního vedení, školní a výcvikové vozy, v Praze například vznikla populární Mazačka, či vyhlídkový vůz T3 Coupé.
• Tatra T4 - vychází z typu T3, jedná se o jednosměrný čtyřnápravový motorový tramvajový vůz se dvěma dvounápravovými podvozky a podlahou ve stejné úrovni odvozený z americké koncepce PCC. Byl vyvinut na základě požadavků německých provozovatelů a zkušebních jízd T3 v Drážďanech. Na rozdíl od typu T3 je užší a umožňuje provoz s vlečným vozem. V roce 1967 byly vyrobeny 2 prototypy, pro první byl vyvinut i vlečný vůz Tatra B4. Na konci roku se souprava dostala do Drážďan, motorový vůz byl roku 1971 rekonstruován na školní vůz, v roce 1997 předán drážďanskému tramvajovému muzeu a renovován do původního stavu. Druhý prototyp se vydal do Bělehradu, kde byl zkoušen s funkčním vzorkem vozu B4. Po dvou letech se motorový vůz vrátil do Prahy k Dopravnímu podniku, kde byl upraven na vyhlídkový vůz Sluníčko. Celkem bylo do roku 1987 vyrobeno 2635 vozů, které byly dodány do NDR, Sovětského svazu, Jugoslávie a Rumunska s označením T4D, T4SU, T4YU a T4R. Během let došlo k četným modernizacím.
• Tatra T5 - jednosměrný čtyřnápravový motorový vůz, který měl být základem pro novou unifikovanou typovou řadu, jenž měla snížit pracnost výroby. Prototyp byl vyroben v roce 1972, k sériové výrobě však nedošlo. V roce 1976 byly vyrobeny 2 prototypy vozů T5B6 určené na export do Sovětského svazu, ani k jejich sériové výrobě pro nespokojenost sovětských partnerů nedošlo, oba prototypy odkoupil a provozoval Dopravní podnik Mostu a Litvínova, jeden zůstal zachován jako historický vůz. Do sériové výroby se dostal až podtyp T5C5 s dveřmi na obou stranách, vyvinutý pro Budapešť. V budapešťskè tramvajové síti neexistují smyčky a spřažením dvou vozů zády k sobě vznikne obousměrná souprava. První dva prototypy byly vyrobeny v roce 1978, celkem bylo do roku 1984 dodáno 322 vozů, vozy byly postupně modernizovány. V roce 1981 vznikl další prototyp, označený jako T5A5. Použita byla skříň vozu T5C5, u níž byly dodatečně zaslepeny dveře na levé straně karoserie, dopravní podniky jej však odmítly, takže ani tento typ se do sériové výroby nedostal. Prototyp byl poté využíván k různým zkouškám, v roce 1984 upraven pro provoz s vlečným vozem, pak dlouho odstaven ve vozovně Hloubětín a nakonec v listopadu 1998 využit pro crash test prototypu tramvajového vozu RT8D5.
• Tatra T6 - jednosměrný čtyřnápravový motorový tramvajový vůz vycházející z řady T5. Na rozdíl od typu T5, samostatně označený vůz T6 nebyl vyroben. V roce 1983 vznikly 2 prototypy vozů T6B5 určených pro Sovětský svaz. Kromě toho se tyto vozy dodávaly i do KLDR, do roku 2007 bylo vyrobeno 1279 vozů. V roce 1985 vznikly 2 prototypy vozů T6A2 a vlečný vůz B6A2 určené pro východní Německo, kde byly označeny jako T6A2D a B6A2D, první prototyp zůstal v Drážďanech po vyřazení jako muzejní a byl renovován do původního stavu. Dále se tyto vozy dodávaly do Sofie a maďarského Szegedu, pod označením T6A2B a T6A2H. Do roku 1999 bylo vyrobeno celkem 256 vozů. V roce 1991 se nových tramvajových vozů konečně dočkalo i Československo, když byly představeny 2 prototypy vozů T6A5, po ročním testování v Praze zamířily na východ, jeden vůz do Bratislavy, druhý do Košic. Na sériové vozy si však cestující museli počkat ještě pár let. V roce 1994 uvítala nové vozy Ostrava, o rok později Praha a v roce 1996 Brno. Celkem bylo do roku 1998 dodáno 296 vozů a jedna vozová skříň, která v roce 1995 byla využita jako prototyp rekonstrukce tramvajového vozu T3 s využitím původního podvozku. V roce 1998, už pod značkou ČKD DS, byl představen prototyp obousměrného vozu T6C5 pro americké město New Orleans, kde byl testován. Zákazník byl s vozem spokojen, ale poté, co se dozvěděl o finančních problémech výrobce, ztratil zájem. Vůz byl vrácen do Prahy a nakonec ho koupila německá společnost Strausberger Eisenbahn, která provozuje šestikilometrovou jednokolejnou trať bez smyček. Ne trati jsou přes den provozovány vozy KT8D5, pro noční provoz jsou však příliš velké, proto společnost zakoupila menší vůz.
• Tatra T7 - v roce 1988 byly představeny 2 prototypy tramvajového vozu T7B5 určeného pro Sovětský svaz, vycházející z vozu T6B5. První prototyp měl ještě ve zkušebním provozu nehodu, po opravě byl v roce 1990 vystaven na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně, pak dlouho odstaven ve vozovně Hloubětín, odkud byl v roce 2001 odvlečen do areálu Zličín a v září 2002 byl prodán firmě SKD Trade na náhradní díly. Druhý prototyp byl v roce 1991 prodán do Osla. Vizí společnosti AS Sporveier byl jednotný typ vozu s centrálním skladem náhradních dílů a zvažován byl právě typ T7B6. Byl testován i ve Stockholmu a Goteborgu, přednost však dostala nízkopodlažní vozidla. V roce 1998 byl prodán do Goteborgu, kde slouží jako Partyvůz. Další 2 prototypy byly vyrobeny v roce 1989, po krátkém testování v Praze byly zkoušeny v Moskvě, kde už zůstaly. Jeden vůz po odstavení z provozu sloužil jako zdroj náhradních dílů a sklad, druhý se stal v roce 2005 exponátem moskevského muzea. Do roku 1993 bylo vyrobeno celkem 8 vozů.
• Tatra K1 - jednosměrný dvoučlánkový šestinápravový motorový tramvajový vůz odvozený z typu T3. Na přelomu let 1964 - 65 byly vyrobeny 2 prototypy, sériová výroba nebyla realizována. Oba vozy byly prodány DP Ostrava, z důvodu problémů s elektropneumatickou výzbrojí a nezájmem výrobce, který se soustředil už na vývoj typu K2 situaci řešit mu byly vráceny. První prototyp byl přestaven na funkční vzorek tramvaje KT4, druhý sloužil v areálu ČKD jako sklad.
• Tatra K2 - jednosměrný dvoučlánkový šestinápravový motorový tramvajový vůz odvozený z typu K1, oproti svému předchůdci je zde použita plně elektrická výzbroj typu UA12 s odporovou regulací výkonu. V roce 1966 byly vyrobeny dva prototypy, dodáno bylo do roku 1983 celkem 569 vozů, kromě Brna, Ostravy a Bratislavy i do Sovětského svazu a jugoslávského Sarajeva. Pro zahraniční zákazníky byly vozy označeny K2SU a K2YU. Během let došlo k četným modernizacím.
• Tatra KT4 - jednosměrný dvoučlánkový čtyřnápravový motorový tramvajový vůz, který byl zpočátku určen pro provoz ve východním Německu. Pro snadnou manévrovatelnost v tamních úzkých ulicích nemá střední podvozek. První vůz KT4 vznikl jako funkční vzorek v roce 1969 přestavbou prototypu K1. Dva prototypy KT4 pak byly vyrobeny roce 1973 a po zkušebních jízdách v Praze byly o rok později prodány do Postupimi, kde po vyřazení z provozu v roce 1989 byl první vůz přeřazen do muzea, druhý zlikvidován. Protože o typ KT4 projevily zájem i dopravní podniky v Sovětském svazu, byly v roce 1976 vyrobeny i dva prototypy KT4SU, jenž byly po zkušebních jízdách v Praze prodány do Lvova. V roce 1983 dále vznikly dva prototypy KT4t s novou tyristorovou výzbrojí TV3, které byly po zkušebních jízdách v Praze prodány do Berlína. V roce 1986 byl do Lvova dodán vůz k výzkumným a méřicím účelům. Celkově bylo do roku 1997 vyrobeno 1748 vozů. Postupně docházelo k jejich modernizacím.
• Tatra K5 - obousměrný dvoučlánkový šestinápravový motorový tramvajový vůz vycházející z typu K2. Sériová výroba probíhala v letech 1970 - 1973, vyrobeno bylo 200 vozů, které byly dodány s označením K5AR do egyptské Káhiry.
• Tatra KT8D5 - obousměrný tříčlánkový osminápravový motorový tramvajový vůz, jehož 2 prototypy byly vyrobeny v roce 1984. První prototyp byl zkoušen i v Moskvě, od roku 1992 byl provozován na částečně podzemní rychlodráze ve Volgogradu a po vyřazení z provozu byl předán do moskevského muzea dopravy. Na začátku devadesátých let si Volgograd objednal 5 vozů KT8D5SU, které však neodebral, nakonec vozy koupil brněnský dopravní podnik. Druhý prototyp byl v roce 1989 prodán do Ostravy. V roce 1990 bylo dodáno 45 vozů KT8D5K do Pchjongjangu. Jeden vůz KT8D5K se ocitl v Sarajevu. Do roku 1993 bylo vyrobeno celkem 199 vozů. Během let došlo k četným modernizacím.
• Tatra RT6 - jednosměrný tříčlánkový šestinápravový částečně nízkopodlažní motorový tramvajový vůz, jehož inspirací byly vozy GEC Alsthom provozované v Grenoblu. Prototyp vozu RT6N1 byl představen v roce 1993, výroba ověřovací série proběhla v roce 1996 - 4 vozy byly dodány do Prahy a 4 do Brna, v roce 1997 bylo dodáno 5 vozů do Poznaně, o rok později dalších 5, jež ale byly zkompletovány přímo v Poznani, kde se plánovala licenční výroba. K tomu však nedošlo. Vozy byly značně poruchové a dlouho se je nedařilo zprovoznit. Postupně byly všechny české vozy kromě jednoho, který zakoupilo Technické muzeum Brno odprodány do Poznaně, kde je rekonstruovala firma Moderntrans. V roce 1996 byl vyroben prototyp RT6S jako modernější verze RT6N1 s elektrickou výzbrojí Siemens a sníženou úrovní podlahy. Byl odprodán do Liberce, stále byl však velmi poruchový a i vzhledem k finančním problémům výrobce sériová výroba nebyla realizována.
• Tatra RT8D5 - jednosměrný tříčlánkový osminápravový motorový tramvajový vůz pro filipínskou Manilu. Prototyp odvozený z typu KT8D5 byl vyroben v roce 1995 a po zkušebních jízdách v Praze byl na objednávku manilského zákazníka podroben Crash testu v Ústředních dílnách DP. Nejprve bylo do tramvaje najížděno sunutím prototypu Tatra T5A5, hlavní částí bylo najetí vyřazenou pražskou tramvají Tatra T3 v rychlosti 40 km/h, která byla při zkoušce zničena, prototyp nebyl v nosných částech výrazněji poškozen. Následně bylo mezi lety 1997 - 2000 vyrobeno 73 tramvají, označených jako RT8D5M, které se od prototypu částečně lišily z důvodu změny složení akcionářů filipínské společnosti a pozměněných požadavků na vozidla. Postupem času byly modernizovány. číst dále
V roce 1911 vznikla akciová společnost Ringhofferovy závody. Po vzniku Československa začal Hanuš Ringhoffer budovat rozsáhlý koncern zabývající se dopravním strojírenstvím, postupně koupil Kopřivnickou vozovku (dnešní Tatra), Moravskoslezskou vozovku Studénka, Severočeskou vozovku a strojírnu Česká Lípa a další. V roce 1936 došlo ke sloučení Ringhoferových závodů a Závodů Tatra do společnosti Ringhoffer-Tatra.
Po znárodnění v roce 1946 se z ní stal národní podnik Tatra, ústředí sídlilo v Praze, závody byly v Kopřivnici , na Smíchově, v České Lípě, Kolíně a Berouně. V letech 1949 - 1950 se jednotlivé závody osamostanily, ze smíchovského závodu se stal n. p. Vagónka Tatra Smíchov. V roce 1963 byl začleněn do struktury oborového podniku ČKD s novým názvem ČKD Tatra. Výroba železničních vozů byla ukončena a došlo ke specializaci na výrobu tramvají. Legendou se stal typ Tatra T3, vyráběný od 60. do poloviny 90 let, s přibližně 14 000 vyrobenými kusy se jednà po sovětském modelu KTM-5 o druhý nejpočetnější tramvajový vůz na světě. Roku 1965 získala ČKD Tatra na základě smlouvy mezi čs. a německou stranou v rámci RVHP monopol na výrobu tramvají pro východní Německo. V osmdesátých letech začala výstavba nového výrobního areálu na Zličíně, první etapa byla dokončena v roce 1989. O rok později se podnik transformoval na akciovou společnost, která byla součástí holdingu ČKD Praha.
V roce 1997 se sloučila s ČKD Elektrotechnika, ČKD Lokomotivka a ČKD Trakce do firmy ČKD Dopravní systémy. Výroba se kompletně přestěhovala na Zličín, areál na Smíchově byl zbourán a na jeho místě vyrostlo obchodně-administrativní centrum. Firma se však dostala do existenčních potíží a v roce 2000 byl na její majetek vyhlášen konkurz. V roce 2001 jí koupila Společnost kolejových vozidel, nově založená dceřiná společnost německé firmy Siemens, poté se přejmenovala na Siemens kolejová vozidla. Kvůli nadbytečným výrobním kapacitám v Evropě Siemens v roce 2009 výrobu na Zličíně ukončil. Areál byl prodán v dražbě, vítězem se stala Pražská správa nemovitostí, která ho pronajala firmě Janoza CZ, která zde renovovala vagóny Českých drah, v roce 2014 však skončila v insolvenci. V roce 2019 areál koupil od PSN developer Central Group, který zde chce vybudovat rezidenční čtvrť včetně tramvajové trati.
Zastavme se ještě blíže u vyráběných modelů Tatra:
• Tatra T1 - první československý motorový tramvajový vůz odvozený z americké koncepce PCC, tedy jednosměrný čtyřnápravový vůz se dvěma dvounápravovými podvozky a podlahou ve stejné úrovni. Elektrickou výzbroj dodával ČKD Stalingrad. Dva prototypy byly vyrobeny v roce 1951, poté následovala ověřovací 25 kusová série testovaná v Praze. Z důvodu nedostatku zkušeností s výrobou se objevilo v provozu mnoho problémů, sériová výroba začala v roce 1954 a dodáván byl pouze pro potřeby československých dopravních podniků, s výjimkou dvou exportních sérií pro Varšavu a Rostov na Donu. Celkem bylo do roku 1958 vyrobeno 287 vozů.
Seznam vozů
• Tatra T2 - vychází z typu T1, jedná se o jednosměrný čtyřnápravový motorový tramvajový vůz se dvěma dvounápravovými podvozky a podlahou ve stejné úrovni odvozený z americké koncepce PCC. Elektrickou výzbroj dodával ČKD Stalingrad. Dva prototypy byly vyrobeny na přelomu let 1954 - 1955, do roku 1962 bylo vyrobeno 771 vozů, které byly dodány do Československa a Sovětského svazu. Vozy pro Sovětský svaz nesly označení T2SU a byly dodány do Moskvy, Petrohradu, Jekatěrinburgu, Samary, Rostova na Donu a Kyjeva.
• Tatra T3 - vychází z typu T2, jedná se o jednosměrný čtyřnápravový motorový tramvajový vůz se dvěma dvounápravovými podvozky a podlahou ve stejné úrovni odvozený z americké koncepce PCC. Byl vyvinut především kvůli snížení hmotnosti oproti typu T2, na svou dobu patřil k nejmodernějším vozům. Prototyp byl vyroben v roce 1960, do roku 1997 bylo vyrobeno celkem 13 945 vozů a 131 náhradních vozových skříní. Dodány byly do Československa, Sovětského svazu, NDR, Jugoslávie a Rumunska. Vozy pro zahraniční zákazníky s dílčími úpravami nesly označení T3SU, T3D, T3YU a T3R. Tramvaje pro Československo vyráběné v osmdesátých letech byly odvozeny z typu T3SU a nesly označení T3SUCS. Během let docházelo k celé řadě modernizací, případně rekonstrukcím na speciální vozy, jako sněžné pluhy, měřicí vozy trakčního vedení, školní a výcvikové vozy, v Praze například vznikla populární Mazačka, či vyhlídkový vůz T3 Coupé.
• Tatra T4 - vychází z typu T3, jedná se o jednosměrný čtyřnápravový motorový tramvajový vůz se dvěma dvounápravovými podvozky a podlahou ve stejné úrovni odvozený z americké koncepce PCC. Byl vyvinut na základě požadavků německých provozovatelů a zkušebních jízd T3 v Drážďanech. Na rozdíl od typu T3 je užší a umožňuje provoz s vlečným vozem. V roce 1967 byly vyrobeny 2 prototypy, pro první byl vyvinut i vlečný vůz Tatra B4. Na konci roku se souprava dostala do Drážďan, motorový vůz byl roku 1971 rekonstruován na školní vůz, v roce 1997 předán drážďanskému tramvajovému muzeu a renovován do původního stavu. Druhý prototyp se vydal do Bělehradu, kde byl zkoušen s funkčním vzorkem vozu B4. Po dvou letech se motorový vůz vrátil do Prahy k Dopravnímu podniku, kde byl upraven na vyhlídkový vůz Sluníčko. Celkem bylo do roku 1987 vyrobeno 2635 vozů, které byly dodány do NDR, Sovětského svazu, Jugoslávie a Rumunska s označením T4D, T4SU, T4YU a T4R. Během let došlo k četným modernizacím.
• Tatra T5 - jednosměrný čtyřnápravový motorový vůz, který měl být základem pro novou unifikovanou typovou řadu, jenž měla snížit pracnost výroby. Prototyp byl vyroben v roce 1972, k sériové výrobě však nedošlo. V roce 1976 byly vyrobeny 2 prototypy vozů T5B6 určené na export do Sovětského svazu, ani k jejich sériové výrobě pro nespokojenost sovětských partnerů nedošlo, oba prototypy odkoupil a provozoval Dopravní podnik Mostu a Litvínova, jeden zůstal zachován jako historický vůz. Do sériové výroby se dostal až podtyp T5C5 s dveřmi na obou stranách, vyvinutý pro Budapešť. V budapešťskè tramvajové síti neexistují smyčky a spřažením dvou vozů zády k sobě vznikne obousměrná souprava. První dva prototypy byly vyrobeny v roce 1978, celkem bylo do roku 1984 dodáno 322 vozů, vozy byly postupně modernizovány. V roce 1981 vznikl další prototyp, označený jako T5A5. Použita byla skříň vozu T5C5, u níž byly dodatečně zaslepeny dveře na levé straně karoserie, dopravní podniky jej však odmítly, takže ani tento typ se do sériové výroby nedostal. Prototyp byl poté využíván k různým zkouškám, v roce 1984 upraven pro provoz s vlečným vozem, pak dlouho odstaven ve vozovně Hloubětín a nakonec v listopadu 1998 využit pro crash test prototypu tramvajového vozu RT8D5.
• Tatra T6 - jednosměrný čtyřnápravový motorový tramvajový vůz vycházející z řady T5. Na rozdíl od typu T5, samostatně označený vůz T6 nebyl vyroben. V roce 1983 vznikly 2 prototypy vozů T6B5 určených pro Sovětský svaz. Kromě toho se tyto vozy dodávaly i do KLDR, do roku 2007 bylo vyrobeno 1279 vozů. V roce 1985 vznikly 2 prototypy vozů T6A2 a vlečný vůz B6A2 určené pro východní Německo, kde byly označeny jako T6A2D a B6A2D, první prototyp zůstal v Drážďanech po vyřazení jako muzejní a byl renovován do původního stavu. Dále se tyto vozy dodávaly do Sofie a maďarského Szegedu, pod označením T6A2B a T6A2H. Do roku 1999 bylo vyrobeno celkem 256 vozů. V roce 1991 se nových tramvajových vozů konečně dočkalo i Československo, když byly představeny 2 prototypy vozů T6A5, po ročním testování v Praze zamířily na východ, jeden vůz do Bratislavy, druhý do Košic. Na sériové vozy si však cestující museli počkat ještě pár let. V roce 1994 uvítala nové vozy Ostrava, o rok později Praha a v roce 1996 Brno. Celkem bylo do roku 1998 dodáno 296 vozů a jedna vozová skříň, která v roce 1995 byla využita jako prototyp rekonstrukce tramvajového vozu T3 s využitím původního podvozku. V roce 1998, už pod značkou ČKD DS, byl představen prototyp obousměrného vozu T6C5 pro americké město New Orleans, kde byl testován. Zákazník byl s vozem spokojen, ale poté, co se dozvěděl o finančních problémech výrobce, ztratil zájem. Vůz byl vrácen do Prahy a nakonec ho koupila německá společnost Strausberger Eisenbahn, která provozuje šestikilometrovou jednokolejnou trať bez smyček. Ne trati jsou přes den provozovány vozy KT8D5, pro noční provoz jsou však příliš velké, proto společnost zakoupila menší vůz.
• Tatra T7 - v roce 1988 byly představeny 2 prototypy tramvajového vozu T7B5 určeného pro Sovětský svaz, vycházející z vozu T6B5. První prototyp měl ještě ve zkušebním provozu nehodu, po opravě byl v roce 1990 vystaven na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně, pak dlouho odstaven ve vozovně Hloubětín, odkud byl v roce 2001 odvlečen do areálu Zličín a v září 2002 byl prodán firmě SKD Trade na náhradní díly. Druhý prototyp byl v roce 1991 prodán do Osla. Vizí společnosti AS Sporveier byl jednotný typ vozu s centrálním skladem náhradních dílů a zvažován byl právě typ T7B6. Byl testován i ve Stockholmu a Goteborgu, přednost však dostala nízkopodlažní vozidla. V roce 1998 byl prodán do Goteborgu, kde slouží jako Partyvůz. Další 2 prototypy byly vyrobeny v roce 1989, po krátkém testování v Praze byly zkoušeny v Moskvě, kde už zůstaly. Jeden vůz po odstavení z provozu sloužil jako zdroj náhradních dílů a sklad, druhý se stal v roce 2005 exponátem moskevského muzea. Do roku 1993 bylo vyrobeno celkem 8 vozů.
• Tatra K1 - jednosměrný dvoučlánkový šestinápravový motorový tramvajový vůz odvozený z typu T3. Na přelomu let 1964 - 65 byly vyrobeny 2 prototypy, sériová výroba nebyla realizována. Oba vozy byly prodány DP Ostrava, z důvodu problémů s elektropneumatickou výzbrojí a nezájmem výrobce, který se soustředil už na vývoj typu K2 situaci řešit mu byly vráceny. První prototyp byl přestaven na funkční vzorek tramvaje KT4, druhý sloužil v areálu ČKD jako sklad.
• Tatra K2 - jednosměrný dvoučlánkový šestinápravový motorový tramvajový vůz odvozený z typu K1, oproti svému předchůdci je zde použita plně elektrická výzbroj typu UA12 s odporovou regulací výkonu. V roce 1966 byly vyrobeny dva prototypy, dodáno bylo do roku 1983 celkem 569 vozů, kromě Brna, Ostravy a Bratislavy i do Sovětského svazu a jugoslávského Sarajeva. Pro zahraniční zákazníky byly vozy označeny K2SU a K2YU. Během let došlo k četným modernizacím.
• Tatra KT4 - jednosměrný dvoučlánkový čtyřnápravový motorový tramvajový vůz, který byl zpočátku určen pro provoz ve východním Německu. Pro snadnou manévrovatelnost v tamních úzkých ulicích nemá střední podvozek. První vůz KT4 vznikl jako funkční vzorek v roce 1969 přestavbou prototypu K1. Dva prototypy KT4 pak byly vyrobeny roce 1973 a po zkušebních jízdách v Praze byly o rok později prodány do Postupimi, kde po vyřazení z provozu v roce 1989 byl první vůz přeřazen do muzea, druhý zlikvidován. Protože o typ KT4 projevily zájem i dopravní podniky v Sovětském svazu, byly v roce 1976 vyrobeny i dva prototypy KT4SU, jenž byly po zkušebních jízdách v Praze prodány do Lvova. V roce 1983 dále vznikly dva prototypy KT4t s novou tyristorovou výzbrojí TV3, které byly po zkušebních jízdách v Praze prodány do Berlína. V roce 1986 byl do Lvova dodán vůz k výzkumným a méřicím účelům. Celkově bylo do roku 1997 vyrobeno 1748 vozů. Postupně docházelo k jejich modernizacím.
• Tatra K5 - obousměrný dvoučlánkový šestinápravový motorový tramvajový vůz vycházející z typu K2. Sériová výroba probíhala v letech 1970 - 1973, vyrobeno bylo 200 vozů, které byly dodány s označením K5AR do egyptské Káhiry.
• Tatra KT8D5 - obousměrný tříčlánkový osminápravový motorový tramvajový vůz, jehož 2 prototypy byly vyrobeny v roce 1984. První prototyp byl zkoušen i v Moskvě, od roku 1992 byl provozován na částečně podzemní rychlodráze ve Volgogradu a po vyřazení z provozu byl předán do moskevského muzea dopravy. Na začátku devadesátých let si Volgograd objednal 5 vozů KT8D5SU, které však neodebral, nakonec vozy koupil brněnský dopravní podnik. Druhý prototyp byl v roce 1989 prodán do Ostravy. V roce 1990 bylo dodáno 45 vozů KT8D5K do Pchjongjangu. Jeden vůz KT8D5K se ocitl v Sarajevu. Do roku 1993 bylo vyrobeno celkem 199 vozů. Během let došlo k četným modernizacím.
• Tatra RT6 - jednosměrný tříčlánkový šestinápravový částečně nízkopodlažní motorový tramvajový vůz, jehož inspirací byly vozy GEC Alsthom provozované v Grenoblu. Prototyp vozu RT6N1 byl představen v roce 1993, výroba ověřovací série proběhla v roce 1996 - 4 vozy byly dodány do Prahy a 4 do Brna, v roce 1997 bylo dodáno 5 vozů do Poznaně, o rok později dalších 5, jež ale byly zkompletovány přímo v Poznani, kde se plánovala licenční výroba. K tomu však nedošlo. Vozy byly značně poruchové a dlouho se je nedařilo zprovoznit. Postupně byly všechny české vozy kromě jednoho, který zakoupilo Technické muzeum Brno odprodány do Poznaně, kde je rekonstruovala firma Moderntrans. V roce 1996 byl vyroben prototyp RT6S jako modernější verze RT6N1 s elektrickou výzbrojí Siemens a sníženou úrovní podlahy. Byl odprodán do Liberce, stále byl však velmi poruchový a i vzhledem k finančním problémům výrobce sériová výroba nebyla realizována.
• Tatra RT8D5 - jednosměrný tříčlánkový osminápravový motorový tramvajový vůz pro filipínskou Manilu. Prototyp odvozený z typu KT8D5 byl vyroben v roce 1995 a po zkušebních jízdách v Praze byl na objednávku manilského zákazníka podroben Crash testu v Ústředních dílnách DP. Nejprve bylo do tramvaje najížděno sunutím prototypu Tatra T5A5, hlavní částí bylo najetí vyřazenou pražskou tramvají Tatra T3 v rychlosti 40 km/h, která byla při zkoušce zničena, prototyp nebyl v nosných částech výrazněji poškozen. Následně bylo mezi lety 1997 - 2000 vyrobeno 73 tramvají, označených jako RT8D5M, které se od prototypu částečně lišily z důvodu změny složení akcionářů filipínské společnosti a pozměněných požadavků na vozidla. Postupem času byly modernizovány. číst dále
Vozový park
Stav evidence tohoto dopravce
není zdaleka kompletní (vedlejší produkt jiných evidencí)
U tohoto dopravce evidujeme celkem 67 vozů (všechny v majetku).
Stav evidence tohoto dopravce
není zdaleka kompletní (vedlejší produkt jiných evidencí)
Poslední úprava:
9. 2. 2025.
Našli jste chybu nebo máte nějaké doplnění? Napište nám na e-mail nebo do diskusního fora.